Příjezd vesmírných prehistorických oblud UFOMAMMUT do Prahy byl olemován přítomností jednoho z nejzajímavějších domácích úkazů na scéně - FIVE SECONDS TO LEAVE - a jednočlenného experimentálního projektu PHAERENTZ, který celý večer odstartoval. Jeho set se skládal z míchání a rozostřování stop ze čtyř přehrávačů, které po celý set krmily mixážní pult. Ven pak vylézaly ambientní plochy, dronové stěny a rytmické industriální mašinerie, které více než půlhodinu rozechvívaly stěny sklepu v Jakubské ulici.

Následují FIVE SECONDS TO LEAVE. Oproti nahrávce mají živě vždy mnohem syrovější a hutnější sound a je až s podivem, jak hutnou a neprostupnou, a přitom čitelnou a emotivní masu zvuku dokáži udělat jen tři hudebníci. Dnes mě, jako už mnohokráte předtím, dokázali ukolébat v náruči svým ryzím setem, jehož obsah nabírají z těch nejhlubších močálů a bažin. Jen málokterá domácí kapela mě živě dokáže drtit tak intenzivně syrovou, neurotickou atmosférou, jako tito kluci z Jindřichova Hradce.

Před jejich setem jsem nechtěně zaslechl rozhovor dvou návštěvníků za svými zády, ve kterém jeden druhému sděloval, že když tihle tři kluci hráli před RUSSIAN CIRCLES, byl jejich set o několik tříd lepší než výkon hlavních hvězd večera. Sám za sebe říkám, že pro mě osobně dnešní večer „lívanci“ UFOMAMMUT opět převálcovali. Ale nevěřte mi. Přiznávám. Jsem zaujatý. Raději se na ně zajděte podívat sami.

Jejich projekce sice byla díky vadě projektoru poněkud neostrá a lazená do sépiových barev, ale na síle setu to nic neubralo. Zazněl celý materiál z jejich posledního splitu a několik skladeb z debutové desky „SoundScapeLandTracks“. Masivní apokalyptický zvuk měl jedinou vadu, a to ve skladbě „Seventh Wave“, ve které se ze smyčky pouští ženské vokály. Ty nyní byly dokonale zazděny a upozaděny. Tato drobnost však nijak výrazně nenarušila zvuk, pro který je typická burácející basa protažena přes celou řadu efektů, stejně jako kytarové běsnění, při němž se experimentuje jak se zvukem a efekty, tak s vlastním použitím nástroje.

Hlavní tahouni večera z UFOMAMMUT klub zaplnili ryzí zlobou. Volume vytočili na úplné maximum a pokud jsem si ve své době myslel, že neuslyším hlučnější koncert, než byli SAADE ve svých počátcích nebo GOSPEL OF THE FUTURE ve svých koncích, tak jsem se ošklivě mýlil. Velkým problémem bývá za podobných podmínek bicí souprava, kterou v malém klubu nelze nazvučit tak, aby byla rozumně slyšet. UFOMAMMUT však dokázali i při této hlasitosti vytáhnout bicí natolik, že nebyly zazděny brutálně hlomozící stěnou kytary a basy. Velká poklona za vrcholné umění pak patří zvukaři kapely, který dokázal i při takto vyšponovaných decibelech udržet jakous takous čitelnost setu. I tak musím konstatovat, že hlasitost byla kontraproduktivní - v uších mi po koncertě kvílelo i poté, co jsem aplikoval ucpávky.

Zajímavostí byl obrovský pedalboard přes který kytarista Poia obsluhoval efekty, stejně jako i vokál basáka Urla, který byl přes efekty protažen a bral na sebe podobu dalšího nástroje. Páteř setu samozřejmě tvořily skladby z aktuálního dvojalba, ale kdo by se tím ten večer zabýval. Ti, kteří vydrželi po celý set v prvních řadách, museli být blázni nebo masochisté, protože pobyt v tomto prostoru působil při UFOMAMMUT fyzickou bolest. Po koncertě jsem došel k názoru, že UFOMAMMUT nejsou hudební skupina. Jsou to velvyslanci pekel, kteří na koncertech mučí lidi zvukovými zbraněmi ze samotného inferna!

Pozn.: videa jsou ilustrační